Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Rozhovor s Ladislavem Smoljakem a Zdeňkem Svěrákem

27. 7. 2015

Titul: Květy
Datum vydání: 40/97


Rozhovor se Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem

Doktor Evžen Hedvábný kopal krumpáčem do tlusté zdi své rekreační chalupy v Jizerských horách, aby se dostal ke komínům a mohl zbudovat krb. Po několika úderech to však začalo znít dutě a užaslý doktor vytáhl ze zdi kovanou truhlu. Přivolal přítele pyrotechnika Šťáhlavského a ten rozhodl, že truhlu otevře pomocí trhaviny. Tak byla v jediném zlomku sekundy objevena a zároveň téměř zničena rukopisná pozůstalost do té doby neznámého českého génia Járy Cimrmana, jehož význam by se dal přirovnat snad jen k osobnosti Leonarda da Vinciho ...

Vzpomínáte ? Tak vstoupil před třiceti lety do našich životů vynálezce a vědátor, který sice nikdy neexistoval, ale zato v sobě nese rysy, sny a touhy českého člověka. Divadla Járy Cimrmana, spojené hlavně se jmény Ladislava Smoljaka (65) a Zdeňka Svěráka (61), se stalo líhní chytrého a laskavého humoru. Žádná z jejich her nikdy nezažila derniéru, na všechny je stále vyprodáno. Mají naději dostat se do Guinessovy knihy rekordů !

Kdo je otcem a kdo matkou Járy Cimrmana? 

Smoljak: Impulsem byla rozhlasová Vinárna U Pavouka, kterou dělal Zdeněk Svěrák s Jiřím Šebánkem - ten také přišel s nápadem založit divadlo. Na zakládající schůzi jsme se dohodli, že každý z nás tří napíše po jedné aktovce, a ty uvedeme na jevišti.. Ale o Cimrmanovi jsme ještě neměli představu, to jméno padlo v jiné souvislosti, šlo o současníka - řidiče parního válce, který v nafukovacím stanu předváděl sochy. Teprve při práci na představení jsme přišli na to, že bychom část večera vyplnili přednáškami o smyšleném Járovi Cimrmanovi. Listovali jsme ve starých časopisech a zalíbil se nám kolorit té doby ...

Existuje něco, co Cimrman neobjevil nebo nepředvídal? 

Smoljak: Na to téma jsme jednou napsali studii - Cimrman nevynalezl jez. Zdál se mu dokonalý : to, co jde pod to, neteče, a to, co jde přes to, přeteče - k tomu prý nemůže nic dodat. Jinak snad vynalezl vše. Ale jak zrál, spíš jsme ho zakotvovali do věrohodnějších souvislostí. Když můžete plácnout na jeho adresu jakýkoli nesmysl, strašně si zúžíte možnosti. Humor vždy vzniká ve spojení s něčím reálným, v napětí nesmyslu a smyslu.
Svěrák: Já vím také jen o jezu. Některé věci pouze zdokonalil, třeba žárovku, a s řadou nápadů přišel bohužel pozdě, což jsme vylíčili ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný.

Jak by se Cimrmanovi líbilo v dnešní době? 

Smoljak: To si netroufám říct. Jeho doba byla přehlednější: Češi se snažili bránit v Rakousku-Uhersku proti německému vlivu. Jako za komunismu - všichni byli proti. Dnes si lidé asi často při poslechu nedělní Debaty říkají: Čert aby se v tom vyznal !
Svěrák: Ale možná by se mu tu líbilo, byl to podnikavý a rozkošatělý člověk. Což byla jeho přednost i vada. Zřejmě by podnikal v mnoha oborech - včetně cestovního ruchu - vzápětí zkrachoval a dal se na dobročinnost.

Na jaký moment z uplynulých třiceti let nezapomenete? 

Smoljak: Moc nás potěšil třeba okamžik, kdy k nám poprvé zavítal Jan Werich. Svěřil se, že to na začátku žral a myslel, že skutečně někdo vykopal nějakého obrozence, ale pak mu přátelé řekli, že se mýlí, a tak se přišel podívat ... Jinak každá premiéra byla radostí, jen jsme vždy měli strach, abychom lidi nezačali nudit. Zdá se, že jsme divadlo jednoho nápadu, jednoho fóru. To by mohla být pravda, kdybychom pořád jen omračovali tím, že jsme někoho objevili a on vynalezl to i ono. Ale Cimrman už je pouze naší značkou jako třeba Prazdroj a některé hry bychom mohli pojednat bez něho - v Dobytí severního pólu se skupina otužilců rozhodne k cestě do země věčného ledu, Záskok je o tom, co se přihodí na jevišti, když někdo neovládá roli. Svůj humor nebudujeme jen na skloňování jména Jára Cimrman. 
Svěrák: Určitě nezapomenu na naše první dobrovolné stěhování - do Žižkovského divadla. Dřív jsme se vždycky stěhovali nuceně.

Na listopad chystáte svou třináctou hru Švestka ... 

Smoljak: Byla motivována snahou napsat text, který bychom mohli bez uzardění říkat. Nikdo z nás tehdy nehraje mladíka - ta hra odpovídá duševnímu i tělesnému stavu, v jakém jsme. Je o tom, že když se staří lidé sejdou, obvykle už nic kloudného neudělají, jen žvaní a nakonec vlastně nevědí, proč se sešli.
Svěrák: Zrovna jsem přivezl rekvizity, jeden pán u nás na vsi upletl košíky. Děj je velmi prostý: Skupina starců si řekne, že očeše švestku, ale jelikož už neudrží myšlenku, do konce hry se jim to nepodaří. Zajímavé je, že jsme hru našli pod třešní ...


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář