Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Vinárna U Pavouka

30. 6. 2015

Titul: Magazín MF DNES
Datum vydání: 30.12.1999
Autoři: David Černý, Filip Bernard


Jára Cimrman se narodil ve vinárně

Z archívu rozhlasu

REPRINT: VÝBOR ZE SCÉNÁŘŮ A TEXTŮ Z VINÁRNY U PAVOUKA, RADIOSERVIS, 1999

Nealkoholická vinárna U Pavouka - podivné slovní spojení, pod kterým se skrývá jeden z nejpopulárnějších rozhlasových pořadů šedesátých let. O přesných okolnostech jeho vzniku se můžeme pouze dohadovat, jisté je, že byl počat během působení pánů Zdeňka Svěráka a Jiřího Šebánka v armádní redakci Československého rozhlasu, kde reportováním skladby branců ze spartakiády oba muži nahrazovali ležení ve vlastnoručně vykopaných zákopech. A snad právě během některého jejich společného přemítání u kávy v redakci vznikla myšlenka na pořad, který by parodoval dobové reportáže a přímé přenosy z nejrůznějších oficiálních akcí. "Nás totiž okouzlovala blbost opravdových rozhovorů, které se někdy v rozhlase dělaly, a vzrušovalo nás vytvořit takový pseudorozhovor, který by dodržoval zákonitosti těch regulérních, a jenom maličkým posunem z toho udělal nesmysl," říká Zdeněk Svěrák ve Výboru scénářů a textů z Vinárny U Pavouka.

Džez pro armádu
První nealkoholická vinárna se vysílala 6. prosince 1965, ale dochovala se pouze ve scénáři. Jmenovala se Večer po neděli a proslavený název - Vinárna u Pavouka byl pouze podtitulkem. Šebánek a Svěrák pouštěli v nepřímém přenosu zahraniční džezovou hudbu, předstírajíce přítomnost hudebníků ve vinárně. Na scéně se v závěru přenosu poprvé objevuje i jedna ze slavných vinárenských postav. "A my se s vámi, přátelé v kasárnách i doma, loučíme, protože náš nepřímý přenos z nealkoholické vinárny U Pavouka končí. Nemusíte litovat, poněvadž v následující části programu vystoupí kouzelník-manipulátor Jožka Meráno Blažejovský, jehož produkci bychom vám těžko mohli zprostředkovat rozhlasem."

Šokismus
Už ve chvíli, kdy se vinárna otevírá podruhé, dozvídáme se ale vše o podstatě kouzelníkova umění. Na scénu vstupuje pan vrchní Malák a spolu s ním přinášejí podlouhlý předmět, patrně rakev. Nesení rakve je doprovázeno slovy reportéra Jiřího Šebánka. "Promiňte, chválabohu, není to rakev, nýbrž pouze pouzdro na basu !" Jeho dobře informovaný kolega Zdeněk Svěrák prozrazuje program, který bude následovat. "Jelikož jsem byl na dopolední generálce, vím, že bude následovat produkce kouzelníka-manipulátora Jožky Meráno Blažejovského. Produkce bude poněkud riskantní. Sám mistr Blažejovský se mi při zkoušce svěřil, že se obává, jak bude jeho číslo přijato zdejším publikem." Produkce začíná. Kouzelník vyzývá dobrovolníka, aby se dostavil na pódium. Po chvíli se zdvíhá dáma středních let. Iluzionista jí pomáhá nahoru a vybízí, aby vstoupila do pouzdra. Pouzdro je zavřeno a žena v něm. Šebánek hlásí: "Mistr Meráno Blažejovský nyní poklepává černou magickou hůlkou se zlatými konci na pouzdro mumlaje pro nás nesrozumitelné formule." Napětí v publiku dosahuje vrcholu. Kouzelník pomalu otevírá víko pouzdra. "Ano, vidíme vlastně to, co předtím, pouzdro není prázdné, jak jsme všichni očekávali, i nadále je v něm dáma středních let a široce se usmívá ! Je zřejmě ráda, že nezmizela." Do nesouhlasného řevu a pískotu vinárenských hostů Svěrák konstatuje: "Ale obecenstvu se to nelíbí, dává najevo nesouhlas a Mistr Meráno rozpačitě couvá do pozadí, jistě prožívá trpké zklamání. Je to trapné. Dopoledne mi sdělil, že dosud nenalezl obecenstvo, které by bylo na takové výši, aby pochopilo a po zásluze ocenilo jeho nový, nekonvenční směr v oblasti manipulátorského umění - takzvaný šokismus."

Pavoučí nožky
V březnu 1966 se podnik zaplňuje džezovými bubeníky z celého světa. Ovšem, jak vysvětluje Jiří Šebánek, vrchní Malák nebyl myšlence matiné bubeníků příliš nakloněn. "Není přítelem hluku. Proto prosadil, aby zde současně probíhaly vepřové hody." Zdeněk Svěrák kolegova slova potvrzuje: "Vpravo od pódia je vystavena na piedestalu mísa z vepřovou hlavou s čerstvou petrželkou v uchu a tradičním citronem v rypáku. Nad každým stolem se vznáší na motouzu buď jelito, nebo jitrnice či tlačenka a velké množství měchýřů, to vše naplněno heliem. Celek dělá dojem rozpustilého řeznictví." Po předchozím silvestrovském propadáku Merána Blažejovského není už iluzionista do vinárny pozván. Jeho vystoupení tentokrát zastoupila soutěž o titul Miss Pavouk `66. Jak vysvětluje Zdeněk Svěrák, pro vítězství v soutěži byly důležité pouze nejspodnější partie těla kandidátek. "Pořadatelé spouštějí oponu, ovšem ne úplně. Její spodní okraj zůstává asi tak jeden metr nad úrovní jeviště, aby soutěžní komise nebyla ovlivněna jiným částmi těla, kromě nohou. Titul Miss Pavouk získává ta uchazečka, jejíž nohy jsou opravdu pavoučí." Na scéně se předvádějí nožky číslo čtyři, čímž také celá soutěž končí. Ostatní pretendentky titulu v této konkurenci vzdávají. Komise po chvíli zveřejňuje výsledky, které potvrzují, že odstoupení zbývajících uchazeček bylo oprávněné, jelikož vítězí závodnice číslo 4. Na pódium za zvuků fanfár vstupuje novopečená Miss Pavouk. Po počátečním frenetickém potlesku publika přichází rozčarování doprovázené nesouhlasným pokřikem a pískotem. I Zdeněk Svěrák neskrývá překvapení: "Je to prostě neuvěřitelné ! V černém, nepřiléhajícím trikotu tam stojí a uklání se - ne, nemůže být mýlky, je to Mistr Jožka Meráno Blažejovský, kouzelník-manipulátor, který způsobil v tomto podniku už nejeden skandál. Co k tomu dodat ? Blažejovský zůstal i tentokráte věren své ideji - šokismu."

Řidič parního válce Jára Cimrman
Jistě nejvýraznější postavou, která se narodila v nealkoholické vinárně U Pavouka, je génius a světoběžník vídeňský Čech Jára Cimrman. Ve venkovním areálu vinárny vystavoval současník Jára Cimrman jako naivní sochař-samouk. Svá díla instaloval v obrovitém nafukovacím pavilonu B. Hladký průběh výstavy bohužel narušila nehoda, při níž pavilon ušel a splaskl. A v tomto okamžiku se poprvé dostavuje na scénu Jára Cimrman. "Bůhví, kde si opatřil pumpičku na kolo, kterou se teď zoufale snaží obrovitý pavilon znovu nafouknout - nu, nejde mu to, samozřejmě," komentuje Zdeněk Svěrák. "Je to opravdu škoda, že návštěvníci vinárny U Pavouka nebudou moci zhlédnout Cimrmanovy originální plastiky, inspirované povoláním tohoto lidového umělce. Jára Cimrman je řidičem parního válce u národního podniku Stavby silnic a železnic v Hradci Králové."

Velikán Jára Cimrman
Roli národního velikána z přelomu století získává Jára Cimrman ve vinárně U Pavouka 23. prosince 1966, kdy se i rozšiřuje jeho jméno. Džezmen Karel Velebný alias doktor Hedvábný upozorňuje, že Jára Cimrman byl český Leonardo da Vinci. Utvrdil se v tomto přesvědčení i z jeho korespondence. Na některých obálkách psaných ženskou rukou bylo napsáno Jára da Cimrman. Doktor Hedvábný nalezl jeho pozůstalost v usedlosti v Jizerských horách, asi šestnáct kilometrů od Bohutína. V nově nabytém stavení objevil při úpravách dutou stěnu, ve které byla ukryta krásně kovaná truhla, na níž bylo patrné, že je doslova nabita. "Přišel pyrotechnik Šťáhlavský se svou četou a během několika málo minut se jim podařilo bednu rozmetat. Zjistil jsem, že to bylo vlastně celoživotní dílo Járy Cimrmana, původního majitele usedlosti." Doktor Hedvábný se vrhl do zkoumání očouzených listů s velikánovou pozůstalostí a po čase už badatel mohl ve vinárně referovat o pokrocích ve své práci. Podle prvních průzkumů se zdálo, že Jára Cimrman měl uměleckého ducha. "Vzhledem k tomu byl zřejmě i částečně nepořádný. Nečísloval stránky, a tím pádem se stalo, že jsem zatím jen kuse mohl zjišťovat, co v tom díle je." Bádání bylo z počátku zaměřeno na strojní výtvarnictví. Jak vysvětluje doktor Hedvábný, šlo o mechanismy a nafukovací sochy ve větru. Badatel povolal svého přítele, inženýra Leflera, který se na nákresy vrhl a sestrojil několik Cimrmanových soch. Ukázalo se, že nejzáhadnější kresba představuje šicí stroj. Tuto úvahu podle doktora Hedvábného definitivně potvrdil nápis Singer, který se na zařízení objevil. Vědci učinili závěr, že Cimrmanův tatínek byl krejčí a další ohořelé zápisky je vedly k úsudku, že otec chtěl zřejmě spáchat sebevraždu tím, že se přivázal k šicímu stroji značky Singer a polil vše dokola petrolejem.

Pamětník Padevět
Doktor Hedvábný na své nové chatě v Jizerských horách objevil kromě písemností ještě další velmi zajímavé svědectví o Járovi Cimrmanovi. Šlo o přímého pamětníka českého velikána. Pana Padevět se dlouho zdráhal do Prahy přijet. Doktor Hedvábný upozorňoval, že se starcem není lehké pořízení, jelikož neustále opakuje to samé, má špatnou pojizerskou dikci, a navíc je nedoslýchavý natolik, že je prakticky hluchý. Nakonec se však přece jen podařilo pana Padevěta do pražské vinárny U Pavouka dopravit. "Když pana Padevěta konečně Horská služba po půldruhé hodině snesla do údolí k mému vozu, nedal jinak, než že by si to rád zopakoval. Víte, on je takový dětina, že prý nenasedne do auta, dokud ho ta záchranná služba nevynese zase nahoru a zase dolů." Cesta z Jizerských hor do Prahy se tím poněkud prodloužila, nicméně v době nepřímého přenosu od Pavouka seděl pan Padevět doprovázený doktorem Hedvábným u vinárenského stolku. Reportéři Zdeněk Svěrák a Jiří Šebánek se dočkali mistrova pamětníka, kterého s pomocí doktora Hedvábného začali ihned interviewovat.
Reportéři: Neříkejte nám, že jste ho neznal...
Padevět: Koho ?
R: No přece víte, o koho jde.
P: O toho...
R: Znal jste ho, viďte, co nosil na sobě ?
P: No ten toho nosil.
R: A co nejvíc ze všeho ?
P: Nejvíc takovou čepici.
R: Jaká to byla čepice ?
P: Nó, s kšiltem.
R: A vy jste říkal, že skoro pořád, i v zimě, nosil boty.
P: Nó, ty von vůbec nesundal ! Já sem ho bez bot nikdy neviděl.
R: Mluvil jste s ním někdy ?
P: Mluvil.
R: Pane Padevět, co všechno váš přítel jedl ?
P: Nó, to já nevím, co jedl.
R: No něco musel jíst, ne ?
P: To víte, že jo, jakpak by to přežil ?
R: A pamatujete se na tu dobu, kdy zemřel ?
P: No, dyť to bylo nedávno.
R: Počkejte, nedávno...
P: V pondělí.
dr. Hedvábný: Ale v pondělí přece zemřel pan Bejšovec ?
P: A kdo říká, že ne.
Svěrák: On se třeba domnívá - ví on, o kom mluvíme?
dr. Hedvábný: No vždyť jsem mu celou cestu říkal, že budeme mluvit o panu Cimrmanovi, Járovi.
S: Vy jste tedy hovořil o panu Bejšovci ?
P: Bodejť ne, vo kom jiným.
S: My vám tedy děkujeme, pane doktore, že jste pana Padevěta přivedl.

Vinárna se zavírá
Seriál Nealkoholické vinárny U Pavouka končí s odchodem Jiřího Šebánka a Zdeňka Svěráka z rozhlasu v roce 1969. Jára da Cimrman žije dál v Divadle Járy Cimrmana, které bylo založeno 29. října 1966 v sídle armádního vysílání Československého rozhlasu. Iniciátorem schůzky byl Jiří Šebánek, který pozval své redakční kolegy Zdeňka Svěráka a Miloně Čepelku a tehdejšího redaktora nakladatelství Mladá fronta Ladislava Smoljaka. Poprvé se soubor divadla představil 4. října 1967 v Malostranské besedě.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář