Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Sluj děda Vševěda (Dlouhý, Široký a Krátkozraký)

30. 6. 2015

Dlouhý, Široký a Krátkozraký - Sluj děda Vševěda

Vševěd: Ano. (Odmlčí se.) Podívejte se. (Znovu se odmlčí.) Já jsem s obrem hovořil. On tu byl. Tady seděl, jak sedíš ty, ty, ty a ty. Tady všude seděl. Já jsem mu to samozřejmě vytkl. Já jsem mu řekl přímo, jako to říkám tady vám, podívej se, Koloději, já nejsem proti tobě nijak zaujatý. Ty víš dobře, že ne. Já chápu, že to nemáš lehké. A on to skutečně nemá lehké. Já nevím, jestli jste takového obra někdy viděli. On to nemá lehké. On to má velice těžké. A tak já jsem mu řekl, Koloději, já to všechno vím, ale prosím tě, nedupej. Nedupej. Jsi snad králík, Koloději? Takhle jsem se ho přímo zeptal. Jsi snad králík? A on odpověděl, že ne. Čili vidíte: on to ví, že není králík, a přesto dupe.

Bystrozraký:
Seděl jsem onehdy na stráni
a zaslechl jsem to dupání.
Volal jsem na něj: Obře!
Dědovi Vševědovi to nedělá dobře.
Ale on dupat nepřestal
a dupal, dupal stále dál.
Pořád.
Neřád.

Vševěd: Jiná věc by byla, kdyby on nevěděl, že není králík. Prosím. Nevíš to, dupej si. Ale on to ví.
(Jasoň upozorní Bystrozrakého, že by rád promluvil.)

Bystrozraký:
Děde Vševěde, princ Jasoň se hlásí.
Chce se na něco zeptat asi.

Jasoň: Před tvou moudrostí, děde, všechno bledne. Chtěl jsem se jenom zeptat, jestli je lepší jít na obra ve dne, nebo v noci.
(Vševěd nesouhlasně zamručí.)
V noci nebo ve dne.

Bystrozraký (k Jasoňovi): Musíte si to vždycky předem rozmyslet.
(K Vševědovi:)
Před tvou moudrostí se vše v prach řítí.
Princ chce vědět, zda se neocitnem v … síti
zlého obra,
to je myslím otázka dobrá,
a zda tedy lépe není
místo ve dne jít až po setmění.

Vševěd: A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci. Ty potvory vám vlezou všude. A strašně rychle se množí. Já je chytám. Zrovna včera jsem chytil dva. Jednoho na vařenou bramboru a druhého na škvarek. Mám na ně takové zařízení, jestli vás to zajímá, já vám ho ukážu. (Vševěd postaví před sebe kbelík, k jehož okraji je připevněno dřevěné vahadlo.) Sem dám návnadu. A jak on tady šmejdí takhle kolem, tak ho najednou ta vůně praští přes nos. On zavětří a začne hledat, kudy by se k té dobrotě dostal. Vidí lávku a šup na ni. A teď on jde. Vidíte, ta lávka pořád drží. (Ukazuje prsty trpaslíkovu chůzi.) A jak on dojde až sem, tak se to najednou převáží a žbluňk, už je ve vodě. A tam on plave. On trpaslík je dobrý plavec, ale nevydrží. A já mu ještě ten kbelík potřu zevnitř špekem, takže on se nemá kde chytit, pořád mu to klouže, ty ručičky se mu smekají, on už nemůže, začne volat „Pomoc!“ a teď ti ostatní se seběhnou, vylezou honem nahoru, taky tam spadnou a já jich pak ráno vytáhnu takových šest, i pět.

Zlatovláska: A co s nimi potom děláte?
(Bystrozraký pobídne Zlatovlásku, aby rýmovala.)

Zlatovláska: Když je takhle chytáte.

Vševěd: Většinou je zahazuju. Ale mám švagra a ten si je nechává na chov. Má na ně takové klícky, udělal jim tam všelijaké žebříčky a kolečka a oni na tom dovádějí. Roztomilé je to. A zpívají taky. Ale sami nechtějí. To musíte vzít klacík, udělat mu nožem špičku, a když pak toho trpaslíka tím klacíkem pícháte, tak on vám krásně zpívá...

Král: Tak dost. Podívejte, já mám zakletou dceru.
Bystrozraký: Tohle chcete rýmovat?
Král: Co? Rýmovat? A sakra, já zapomněl.
Vševěd: Co jsi říkal?
Král: Říkal jsem, že mám zakletou dceru.
Vševěd: No, a dál?
Král (tiše k Bystrozrakému): Honem, poraď!
Bystrozraký: Dceru, dceru, to je taky slovo! Co s tím?
Jasoň: Já bych věděl…
Bystrozraký: Já taky, ale to nemůžeme použít.
Vševěd: Já čekám!
Bystrozraký: Jistě je spousta jiných rýmů, ale to se člověk na něco upne…
Král: Už vím. Byla krásná v každém směru! (Všichni si oddechnou.)
A teď? Je bledá jako smrt.
Bystrozraký: A jsme zase tam, kde jsme byli. Smrt, no! Říkám vám, nepouštějte se samostatně do žádných projevů. Člověk se chce vyhnout určitým slovům, to je na hovno, takováhle práce.

Zlatovláska:
Jsem bledá jako smrt
a vychrtlá jak chrt.
Obr je silný, ale má jistě slabé místo.
Kdybychom v tomhle měli jisto,
princ Jasoň by na něj vyjel s koněm,
bodl by ho a bylo by po něm.

Jestli se nám to podaří, půjdeme spolu k oltáři.
Budu mít zase zlatý vlas, maličkou nožku, útlý pas,
okrouhlý bok a ňadra dmoucí,
dědečku ty náš vševědoucí.

Vševěd: Já jsem také míval zlaté vlasy. Takže vím, co to je, když o ně člověk přijde. Mně je vyrvala matka. Kdo přišel, tomu dala. Teď už žádné nemám, a je pokoj. (Usne. Bystrozraký mu zaťuká holí na rameno.) Ovšem dobrovolně vám ho nedá. S tím nepočítejte. Já ho znám. Já jsem s ním hovořil. On tu byl. Tady všude seděl. Nedá. Musíte mu ho vzít. Bez něho bude slaboučký jako malé dítě.

Bystrozraký:
Sláva, sláva, sláva,
děd nám radu dává.
Jen kdybych mohl prokouknout,
co tomu obrovi vyfouknout?

Vševěd: Byl tady jeden a ten mu ho chtěl taky sundat. Já mu povídám, zkus mu ho namydlit. On pak jde líp dolů. A tak on přišel k obrovi s kbelíkem a rozdělával si mydlinky. A jak se tak v tom kyblíku ráchal, tak ho Koloděj zašláp.

Zlatovláska: Namydlit? Sundat? To bude prsten!
Bystrozraký: To jsem zvědav, jak to zrýmujete. Prsten!
Zlatovláska: Vzrušením se mi dme prs (ukáže) ten.
Vševěd: Jen ho tak lehce podrážkou přimáčk a bylo po něm.
Zlatovláska: Chudáček.
Bystrozraký (dorýmuje): Plaváček!
Vševěd: Byl to dobrý člověk, říkal Koloděj. Zvláště prsíčka si pochvaloval.
Zlatovláska: On žere lidi?
Jasoň (dokončí za ni): Že se nestydí!
Vševěd: Koloděj má lidi rád.
Zlatovláska: Jasoni, mám o tebe strach. Ach.
Král: Hrome, nerad bych posloužil obrovi k snědku. Jí taky starší osoby? Dědku?
(Všichni jsou zděšeni.)
Vševěd: Pojď sem blíž. Chceš, abych ti ukázal zuby?
Král: Pořád chcete rýmovat… Řek jsem k snědku. Co jsem s tím moh dělat?
Bystrozraký: Mohl jste docela dobře použít „štětku“.
Král: To mě nenapadlo.

Vševěd: Už je to tak. Chce, abych mu ukázal zuby. Podejte mi tamhle tu sklenici.
(Bystrozraký mu podá pětilitrovou láhev od okurek, ve které plave zubní protéza.)

Vševěd: Vidíš je? Zatím je nechám plavat. Ale než něco řekneš, radši se na ně dobře podívej.
Třikrát se jí musíš tím prstenem dotknout.
Dotkneš-li se jí poprvé, přestane být mužem.
Dotkneš-li se jí podruhé… (Zamyslí se a Bystrozraký mu zaklepe holí znovu na rameno.)
Nech si to!
Dotkneš-li se jí podruhé, promění se v ženu.
Dotkneš-li se jí potřetí, vrátí se jí její bývalá krása.
Ovšem dobrovolně vám ho nedá. Já jsem s ním hovořil, on tu byl. Tady všude seděl. Nedá.

Bystrozraký:
Radu jsme dostali, dospěli jsme k cíli,
vzdejme Vševědovi hold, jak jsme si to nacvičili!
(Návštěvníci vstanou a zpívají.)

Všichni:
Tráva roste, ty to víš,
slunce svítí, ty to víš,
vítr duje, ty to víš,
na všechno nám odpovíš.
Ty, děde Vševěde, dědečku náš,
ty všechno víš, ty všechno znáš.

Jak je krásné všechno vědět,
jak je krásné všechno znát,
v temné sluji tiše sedět,
pozorovat světa řád.

Tráva roste, ty to víš,
slunce svítí, ty to víš,
vítr duje, ty to víš,
na všechno nám odpovíš. Ty, děde Vševěde, dědečku náš,
ty všechno víš, ty všechno znáš.

(Zpívající se klanějí a odcházejí.)

Král (vrátí se): Dědku! Vem na bábu štětku!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář